Tématem dnešní polední procházky měli být koně. Zamířila jsem si to k ohradě, bohužel tam byl ale jen jeden kůň a ještě hodně daleko, takže ho Vítek neměl šanci zaregistrovat.
Náhradní program na sebe ale nenechal dlouho čekat - utrhla jsem pampelišku a dala jí Vítkovi, ať si hraje. Nejprve už bílou a později ještě žlutou. Myslela jsem si, že okamžitě poputují do pusy, ale synek překvapil a tento výpad pouze naznačil. Obě pampelišky Vítka pobavily a to natolik, že jednu z nich si držel v ruce celou cestu zpátky domů, což bylo víc jak půlhodiny.