Každoročně na konci řijna fotím rodinné foto u břízek. Letos nám to pořád nějak nevycházelo, takže když dneska vylezlo sluníčko, tak jsem rychle zavelela, ať i na letošek máme nějakou památku. Předchozí rok si Tomáš na sebe vzal obě děti bez řečí, letos už značně frflal a za krk si dal poprvé místo Vítka raději Jitku.
A když už jsem měla foťák venku, tak jsem ho vzala i na procházku. Jitka šla částečně po svých a částečně se vozila v kočáru. Vítek se opět ukázal jako velký brácha a kočár si vzal v jednom úseku na starost. Nutno ale přiznat, že mu to moc nešlo a Jitka několikrát skončila mimo cestu. Naštěstí jí to bylo úplně jedno :-)
U rybníka jsem se zastavili na dýl. Rybník byl už upuštěný, takže se dalo krásně si hrát u vody.
Poslední zastávka byla u kamenů vedle rybníka. Respektive spíš na kamenech. Vítek musel vylézt na každý kámen, který tam je a Jitka taky, protože co dělá Vítek, musí Jitka taky :-)
2024 ©