Děti se po třech týdnech strávených na chatě zastavili doma jen na jednu noc, abychom druhý den (hned jak se dopraly asi 4 pračky) odjeli na Šumavu do Nové Pece na tradiční cyklotýden, kam jezdíme s Vrabčáky a jejich známými.
Celý týden byl opět ve znamení sportovních aktivit, především cyklistiky - na kole jsme strávili celé 4 dny. První výlet byl zahřívací - východně kolem Schwanzerberského kanálu. Byla to taková vzpomínka na dobu před třemi lety, kdy jsme tamtudy jeli za příšerného deště a naše zrcadlovka to nepřežila. Tentokrát jsme to naštěstí dali bez úhony.
Druhý den jsme se vydali po Stožecké cykloztezce. Abychom nejeli jen tam a zpátky, tak jsme si udělali odbočku přes malebnou vesnici Dobrá. Ještě předtím jsme se ale zastavili u Studené Vltavy, kde se k velké radosti rodičů Áďa svalil po zádech do vody a všichni jsme se pak skládali na náhradní oblečení. Ve vesničce jsme se také na chviličku zastavili, abychom si dali trošku domácí limonády, kterou tam místní děti za pár korun prodávaly. Ve Stožci jsme si pak dali oběd a děti si před cestou zpátky pohrály na pískovišti.
V úterý jsme na chvíli odložili kola a autobusem si dojeli k Medvědí stezce. První dva kilometry byly do kopce po asfaltce a děti se vlekly jako slimáci. Naštěstí pak se asfalt změnil na lesní pěšinu, ta vedla pořád z kopce a sem tam se objevila nějaká zajímavá skála nebo borůvky. To děti nakoplo a zbývajících 6 kilometrů šly bez problému. Dokonce i Jitka se nesla jen chvílema a dala tak svůj pěší rekord. Na konci cesty jsme měli kliku a jen chvilku počkali na vlak, kterým jsme se svezli jednu zastávku domů.
Další den jsme se vyhecovali a řekli si, že na Plešné jezero vyjedeme, i když to znamená překonat 400 výškových metrů. Kupodivu to ale nebylo tak moc namáhavé, jen kousek kopce byl hodně prudký, jinak to bylo docela příjemné stoupání. U jezera jsme si dali svačinku a nafotili se před jezerem. Cesta zpátky byla pěkně z kopce, až jsem měla ze samého brzdění křeče v rukou. Nicméně krajina tam byla krásná, asi nejhezčí z celého pobytu.
Večer jsme zajeli na biofarmu do Želnavy, kde jsme bydleli v zimě, moc se nám tam líbilo a hlavně nám chutnali jejich domácí mléčné výrobky, která tam prodávají. Měli jsme zrovna štěstí, jelikož se zrovna dojily kozy a my se mohli podívat. Jedna malá kozička tam byla jako domácí zvířátko, na volno, vůbec se nás nebála a děti toho patřičně využily (nebo spíš zneužily, když ji z kamenů postavily "domeček"). Chvilku jsme strávili i na hřišti, kde nás překvapilo stádo koz vracející se z procházky, které bez jakýkoliv okolků naběhlo na hřiště včetně pískoviště, kde zrovna byla Jitka s Áďou.
Ve čtvrtek jsme byli na děti hodní a zajeli jsme jen kousek podél Lipna na pláž a strávili jsme tam skoro celý den. Nicméně voda samotná děti až tak nezaujala, největší zábavou bylo obrovské "pískoviště". Dokonce si tam i našli kamarády a společně postavili přehradu, ze které si Jitka udělala domeček.
Poslední den jsme si ještě chtěli naposled užít kola a vydali jsme se na dlouhý výlet skoro 50 km. Vítek už od začátku remcal a většinu cesty se proto nechal od Tomáše vézt na follow-me. Ve Stožci jsme opět udělali delší přestávku, tentokrát na jiném hřišti, kde se děti také pořádně vyřádily. Cesta domů už bylo jedno velké přemlouvání a když v půlce Tomáš vzal Vítka do vleku, tak jsme to napálili jak nejrychleji to šlo. Já málem vypustila duši, ale nejvíc z toho byla unavená Jitka, která mi usnula v cyklosedačce.
Týden se tedy krásně vyvedl a máme všichni na co vzpomínat. Někdo na 150 ujetých kilometrů, někdo na 8 ušlapaných, někdo na řadu hřišť, které jsme navštvíli a snad všichni na nepočítaně zmrzlin, které jsme spořádali.
2024 ©