Po měsíci jsme se opět vydali s dětmi na chatu do Krásna. Počasí nám tentokrát přineslo dost deště, což nám značně ovlivňovalo program. Cyklovýlety jsme museli plánovat podle meteoradaru, díky čemuž jsme nakonec ani jednou nezmokli.
První výlet byl na rozhlednu Krudum, kde jsme si pěkně mákli do kopečka. Za odměnu jsme pak mohli vyšlapat schody do výšky 30 metrů. Já už na ní jednou vylézt zkoušela, ale můj strach z výšek mi nedovolil vylézt až nahoru, tak jsem si to tentokrát s radostí odpustila a zůstala s Jitkou dole. Vítek s Tomem nahoru téměř vyběhli a jak došli dolů, tak si jich Jitka všimla a začala se taky sápat vzhůru. Došla až téměř nahoru a tam se sekla, že dolů to je nuda a Tomáš jí musel snést.
Další dva dny poprchávalo, tak jsme si museli nechat zajít na kolo chuť a místo toho jsme se vydali do lesa. A i tam to stálo za to - les byl plný hub i borůvek, takže o sbírání nebyla nouze a děti byly nadšené.
Čtvrtý den se konečně udělalo krásně a my zvolili jednoduchý výlet podél Ohře ke Svatošským skalám a zpátky. Cesta byla rovná, jediný kopeček nás čekal cestou zpět při prohlídce Lokte. Nicméně rovina se úplně neosvědčila, Vítka to moc nebavilo, chce asi, abychom pořádně makali.
V pátek jsme zůstali v Krásně a podívali se do místního muzea hornictví. Mysleli jsme, že to prolétneme za půl hodinky a nakonec jsme tam zůstali přes hodinu. Vrcholem pak byla jízda důlním vláčkem, který nás zavezl i do malého tunelu.
V sobotu jsme podnikli poslední cyklovýlet po okolí. Začali jsme u sirných jezírek Smraďoch, které byly sice malé, ale smrděly opravdu dost :-) Cestou jsme také narazili na "kola" obilí, kde jsem neodolala a udělala dětem pár fotek. Ke konci trasy jsme zahlédli odbočku na vyhlídkové místo, tak jsme tam museli také vyjet a následně vyjít až nahoru. Výhled byl krásný, bohužel ale i na pěkný dešťový mrak, tak jsme se raději moc nezdržovali a pádili k autu, abychom moc nezmokli.
2024 ©