3.-10.7. Krásně v Krásně

Několik posledních měsíců jsme dělali všechno proto, abychom dali dohromady chatu v Krásně tak, aby tam šlo jet s dětmi. Nakonec se podařilo připravit chatu tak, že je relativně obyvatelná, i když do finálního stavu to má ještě daleko. Nicméně nad hromadou nedostatků se děti naštěstí nepozastavili a pobyt tam si užili stejně, jako kdybychom bydleli v hotelu.

Týden byl pojatý jak jinak, než především sportovně. Každé dopoledne jsme se i přes chladné počasí věnovali nějaké sportovní aktivitě, ať už to byla jízda na kole, nebo alespoň procházka. První den na kole jsme se podívali na Tři kříže a hned vedle na Upolínovou louku. Druhý výlet směroval ke zbytkům kostela svatého Mikuláše. A poslední den na kole byl k nedalekým Komářím rybníčkům, kde jsme našli spoustu borůvek. Celkem jsem ujeli 55km a obě děti byly úžasné, bavilo je to a neremcaly :-)

Z pěších výletů jsme se pak vydali na krátkou procházku (4km) ke krásenskému rybníku, kde Tomáš pochopil, že Jitka rozhodně není procházkový typ. Chodit po chvíli nechce a nosit se chce jen v náručí u maminky :-)

Druhý pěší den jsme zavítali do Marianských lázní, kde děti ochutnaly vodu přímo z pramene - čekali jsme, že prohlásí fuj a voda poletí, ale ne, vypily jí oba. Vítkovi dokonce tak chutnala (narozdíl od nás), že si vyžádal přídavek. Návštěvu jsme naplánovali časově tak, abychom si užili zpívající fontány. Všem kromě Jitky se představení líbilo, jí jsem musela nahánět po celé kolonádě. Na závěr návštěvy jsme nemohli jinak, než si dát ještě teplou lázeňskou oplatku.

Po opuštění lázní jsme zajeli opět do přírody - na rašeliniště Kladská. Je tam asi tříkilometrový okruh, většinou po chodníčcích. Po těch to děti moc bavilo, takže i Jitka většinu cesty ušla.

Odpoledne jsme zůstavali na chatě. Jitka šla po obědě spát a my s Tomášem se snažili pracovat na chatě. Vítek nám pomáhal, sám si hrál (nejraději na kanálu na kraji silnice) nebo si hrál se sousedkou Toničkou.