Letošní Velikonoce jsme strávili s našimi "starými" známými v pronajaté chatě v Podkrkonoší. Těšili jsme se, jak si užijeme tepla na krásné zahrádce, bohužel jsme místo toho na poslední chvíli měnili letní pneumatiky zpátky na zimní. Zima byla pořádná, sněhu dostatek a během našeho pobytu ještě něco nasněžilo.
Užili jsme si to ale i tak. První den jsme se vydali jen na krátkou vycházku po okolí. Vítek šel pěšky a na to, že jsme ušli přes dva kilometry, tak bez přemlouvání. Nej částí výletu pro něj rozhodně bylo slézání prudkého lesního kopce, kdy několikrát uklouzl, pak padal i schválně. Na poli u chaty pak začal válet kouli ze sněhu, což se mu díky příhodným podmínkám dařilo tak, že koule byla za chvilku pomalu velká jako on sám.
Druhý výlet byl už delší, takže Vítek šel část pěšky a část v nosítku. Já měla celou dobu Jitku, která byla poprvé na zádech a moc se jí to líbilo, protože celý tříhodinový výlet prospala. Cestu nám komplikoval sníh, který byl na jednom místě hluboký do půli lýtek a opět prudké kopce - tentokrát uklouzl Tomáš i s Vítkem na zádech do parádního bláta, Vítek se pak neustále dožadoval "ještě". Největší komplikací byl ale spadlý strom přes cestu, který nešlo nijak obejít, jen přelézt nebo podlézt. K našemu cíli, rozhledně, jsme ale i tak zdárně došli, abychom zjistili, že je zavřená :-)
V neděli jsem se vydali do Dvora Králové - do zoo. Oproti minulému roku si Vítek zvířátka užíval mnohem víc, vydrželi jsme tam čtyři hodiny. Když jsem se Vítka pak ptala, které zvířátko se mu líbilo nejvíc, tak prý všechny. Jen šimpanze se trochu bál, když se k němu přes sklo přibližil jen na několik centimetrů - to hned strachy couval.
V pondělí si Vítek poprvé zakoledoval v naší malé miniskupince. Koledu jsme z něj nedostali, ale mlácení pomlázkou se mu docela zalíbilo. Jen jsme mu museli vysvětlit, že nemůže plácat silou, všechny a může to dělat jen jeden den v roce.
2024 ©