Když si Vítek našel na poličce kousek tvrdého chleba určeného pro osmačky, říkala jsem si, jen ať si hraje, s tak tvrdým chlebem stejně nic nenadělá. A zase jsem se spletla. Za chvilku byla z chleba tvrdého jak šutr mazlavá koule a vytvořená chlebová břečka se začínala usazovat Vítkovi po obličeji a oblečení. Vítek byl šťastný, já už tolik ne. Když jsem mu chleba sebrala, tak se situace obrátila...