Na tábor se Vítek podíval poprvé před dvěma lety, když byl ještě miminko. Minulý rok nám návštěva nevyšla, tak jsem to letos musela napravit a vyrazili jsme rovnou na dva dny. Jen já a Vítek. Jitka byla v tu dobu poprvé na hlídání u babí s dědou a všichni to bez problému zvládli.
Po příjezdu na tábor jsme postavili stan, kde se Vítkovi moc líbilo. Nejraději by tam zůstal, ale musela jsem ho vyhnat, protože tam začala nebezpečně stoupat teplota (byly zrovna hrozná vedra). Další novinkou pro něj byla kadibudka, kam mě doprovázel. Do díry plné ho.en se nemohl vynadívat a kdybych ho nevyhnala, tak je tam analyzuje doteď.
Nějaký čas jsme strávili také v lese, na kterém byli nejlepší lesní jahody. Strouhání šišek Vítka taky zabavilo, ale jinak ho les tentokrát moc nenadchl (což bude asi tím, že jsme nenašli ani jednu prašivku).
Co ho naopak hodně bavilo bylo dívání se na hrající se děti. Nejvíc se mu líbily vodní hrátky. Družstva dětí měla před sebou lavory s vodou, kam museli po jednom doběhnout, namočit si tam určitou část těla (loket, koleno, zadek) a běžet zpět. Protože Vítek se k ostatním přidat nechtěl, tak jsem mu přidělila vlastní lavor, ať si to taky užije. Výsledkem bylo, že Vítek celý lavor vylil do hlíny a v té se patlal a patlal.
Po příjezdu byl Vítek tradičně stydlín a postupem času se osměloval. Nejvíc mě překvapil večer, když jsem ho dala spát a po chvíli přišla jedna vedoucí, ať si ho zkontroluju. Přišla jsem, Vítek stál před stanem v pyžamu a povídal si s jedním vedoucím. Druhý den si už povídal s každým :-)
2024 ©