Ani letos jsme si nemohli ujít dovolenou s Vrabčáky. Navíc od poslední dovolené jim přibyl nový člen rodiny, a tak měl Vítek kamarádku. K Olivii se choval hezky a dal na ní, tak snad mu tento pozitivní přístup k malým miminkům ženského pohlaví vydrží i nadále.
I přes ztížené podmínky (já před porodem, Romča po něm, kluci každý několik kilo živé váhy na krku) jsme jen nezalehli v kempu, ale byli aktivní, co to šlo. Na rozehřátí jsme si hned v neděli dali krátký výlet po okolí, při kterém jsme si ověřili, že děti na kole vydrží. Odpoledne jsme kvůli vedru strávili u vody.
Na pondělí slibovala předpověď silný déšť, zvolili jsme proto raději "kratší" pěší výlet. Patnáct kilometrů jsme ušli relativně rychle, a tak jsme ještě odpoledne zajeli do blízkého Lipna na známou stezku korunami stromů.
V úterý jsme se již předpovědi nezalekli a vyrazili opět na kolo. Tentokrát ovšem désť přišel, takže jsme byli během chvíle komplet durch - jen děti byli v suchu. Přesto jsme raději zakotvili v jediné hospodě po cestě, najedli se a vyslali kluky pro auta. Takový slejvák byl i na nás moc.
Ve středu a v pátek jsme opět zasedli na kola - ve středu jsme to vzali kolem Schwanzenberského kanálu, v pátek podél horní Vltavy až k nám do kempu. Páteční trasu jsme navíc ozvláštnili hodinovou cestou vlakem. Nástup s dvěma dětmi, čtyřmi koly a vozíkem byl náročný, ale vyplatil se - Vítkovi se vlak moc líbil.
Ani ve čtvrtek jsme si neváleli šunky a udělali si alespoň krátký pěší výlet. Cílem byl (pro nás povinně) Svatý Tomáš a Vítkův hrádek.
Kromě najetých a našlapaných kilometrů jsme si užili taky spousty malin a borůvek, točených zmrzlin a hraní si na bahnité pláži. Vítka jsme sice na kole a v krosně trošku trápili (přecejenom prosedět několik hodin tátovi za zády je nuda), ale jinak si to moc užil a my taky.
.
2024 ©