Několik dní jsem procházela inzeráty na golfové kočárky. Mé požadavky byly samozřejmě nereálné, ale nakonec jsem snad udělala dobrý kup, který dneska dorazil na poštu do vedlejší obce.
Na tu jsem vyjela patnáct minut před zavíračkou. Byla jsem přesvědčená, že pošta musí být na náměstí, ale to jsem se pletla. Rychle jsem tak vylovila správnou adresu v mobilním internetu, opět sbalila kočár a Vítka do auta a přesunula se o kus dál. Na poště mě za tři minuty padla obsloužila moc "milá" paní a já se mohla s dvojkočárovým spřežením zase soukat do auta.
Po návratu Tomáše z práce jsme absolvovali zkušební jízdu. Dle očekávání se kočárek neukázal jako nejlepší volba na nerovnou štěrkovou cestu, ale s tím jsme počítali. Řidítka by také mohla být trochu výš a dál od koleček, ale na golfky pořád nadstandard. Nejdůležitější je, že si nestěžoval Vítek.