Stav zahrady nám konečně dovolil, abych jí Vítkovi představila. Rozprostřela jsem piknikovou deku, Vítka na ní položila a ten byl během pár vteřin pryč. Nejdřív si to zamířil k navezenému štěrku a začal ochutnávat kameny. Tuto zábavu jsem mu nedopřála a posunula deku do dostatečně bezpečné vzdálenosti od nich.
Další na řadě v poznávání byla tráva (resp. těch pár výhonků, co se nám uchytilo) a především hlína. To ho naprosto fascinovalo a na dlouhou dobu zabavilo. Veškerý okolní svět pro něj přestal existoval a naše snahy mu udělat v rýpání pauzu se nesetkaly s nadšeným ohlasem. Stop této zábavě jsme ale museli dát v okamžiku, kdy začal ochutnávat drobné kamínky a nenechal si to rozmluvit.
2024 ©