Vršovičtí prarodiče měli na víkend pronajatý pokoj v penzionu na Slapech a my se dohodli, že je v sobotu přijedeme navštívit, aby jim tam nebylo smutno po Vítkovi. Vybrali parádní místo pod stromem, kde nás stín chránil skoro až do večera.
Na břehu vody byl písek, což byla pro Vítka novinka, a tak to musel pořadně prozkoumat - takže hrabal a patlal. Ve vodě si zase nově vyzkoušel jízdu na nafukovacím kruhu, což ho náramně bavilo. Při dvou příležitostech dostal záchvat smíchu - když před ním děda prděl do vody a když si sám několikrát za sebou ponořil obličej do vody (bohužel ještě nepochopil, že voda se nedá dýchat).
Našli jsme mu tam i potenciálního kamaráda, jen o týden mladšího. Dali jsme kluky k sobě na deku, ale projevili o sebe těžký nezájem. Pouze je zajímaly hračky (cizí jsou ještě neokoukané) a Vítka nenapadlo nic lepšího, než si na chlapečka lehnout.
2024 ©