Ráno jsem Vítkovi zkontrolovala ústní dutinu, jestli tam už nějaký zoubek nečíhá. Na pohmat tam bylo něco podivného, tak jsem to ještě zkontrolovala lžičkovou metodou a 3x hurá, je tam fakt zub. To se mi ulevilo, už jsem se bála, že budeme mít bezzubce.
Poté jsme bez zbytečných odkladů vyrazili po D1 směr Brno. První zastávka byla u prababičky, druhá na dětském táboře, kam jsem kdysi jezdila jako vedoucí. Vítek se tam seznámil se spoustou lidí a ochotně se nechal od všech chovat. Pohrál si s pejskem, ale i s želvou, kterou viděl prvně v životě. No a pak samozřejmě s hlínou a kamínky.
Pobyt v přírodě ho evidentně baví, protože jsem ho dlouho udržovala beze spánku a ani neprotestoval. Zato cestou zpátky usnul po dvou minutách jízdy a spal až domů - což jsem taky měla v plánu.
Od posledních měsíčnin se naučil paci-paci, maličko vyrostl a přibral přes půl kila. Už začíná trochu normálněji sedět, ale na chůzi to zatím nevypadá, tak jsem zvědavá, jestli to do roka zlomí.
2024 ©