Vítkovi nastalo období, kdy nám v noci leze do postele. Z počátku jsme se snažili bránit a posílali jsme ho zpátky do svého pokojíčku. Po několika marných pokusech jsme to ale vzdali a když přijde, tak ho už u nás necháme. Tím se ovšem kvalita našeho spánku značně zhoršuje, protože Vítek je v noci stejně neposedný jako přes den. A spaní vodorovně mezi námi je taky nuda. Nám tak nezbývá než každou noc doufat, že vyfasujeme hlavu, a ne nohy - těma to fakt bolí.
Dneska ráno byl z toho všeho tak unavený, že se vůbec nevzbudil a to ani když mu sluníčko svítilo přímo do očí.
2024 ©