Zadek nás sice ze včerejšího výletu pěkně bolel, ale to nás neodradilo od toho, abychom nesedli do cyklosedla ještě jednou.
Po asi hodině cesty Vítek usnul a pár minut poté jsme zjistili (přesně v polovině cesty), že Tomáš má píchlé kolo. Nezbylo tedy než zastavit. Vítka se nám budit tak brzy nechtělo, a tak jsme nejprve čekali, až se probudí, což nastalo asi za 20 minut. Byli jsme na krásném klidném místě v lese, pro dámskou část výpravy a Vítka jsme proto rozložili piknikovou deku. Pánská část výpravy zatím bojovola s píchlým kolem. Než dobojovala, tak Vítek poznával krásy lesa - hrabal se v jehličí, které házel kolem a ožužlal šišku.
Po opětovném vyjetí se bohužel ukázalo, že oprava nebyla úplně stoprocentní a zbytek cesty jsme museli každé cca dva kilometry zastavovat na dofouknutí. I přes to jsme dojeli do penzionu akorát na Vítkův oběd. Poté už jsme se dali do balení, abychom mohli vyjet směr domov.
Po chvíli cesty Vítek usnul a my si říkali, že bylo fajn, kdyby spal až domů, což jsou nějaké dvě hodiny cesty. Vítek nám toto časově splnil, nicméně po dvou hodinách jsme byli od domova ještě pěkně daleko. Před Voticema nás totiž zastavila zácpa a ta se nás držela než jsme sjeli pár kilometrů před Benešovem. Bohužel ani po sjetí nebylo vyhráno. Nejprve nás zastavila uzavřená silnice kvůli vodě. Objízdná trasa naštěstí nebyla o moc kilometrově delší. Časově bohužel ano, jelikož jsme opět vjeli do zácpy.
To už byl Vítek značně zpruzený. Pár minut jsme ho drželi příčetného suchým chlebem. Pak jsme ho na chvilku, kdy jsme stáli, pustili ze sedačky, aby se proběhl po autě. To ho naštěstí dostatečně uspokojilo do té doby, než jsme dorazili domů, kde šel rovnou do vany a pak spát.
2024 ©