Vítek nás dneska poctil neuvěřitelně dlouhým spánkem až do sedmi hodin, a tak jsme měli dost času na nabrání sil na plánovaný cyklovýlet. Kolem desáté už byli vzhůru a připraveni všichni účastníci a mohlo se vyrazit.
Nejdříve jsme se informovali v Třeboňském infocentru na vhodné trasy. Paní nás upozornila, že někde se ještě drží voda (na vybrané cyklotrase má být na krátkém úseku asi 10cm vody) a rozdala nám mapičky.
Po prvotním bloudění městem jsme našli správnou cestu a jeli a jeli, jen Vítek si dal krátkého šlofíka. První zastávku jsme si udělali na hrázi Rožmberka. Nejprve jsme omrkli ono zaplavené místo a zhodnotili jsme, že 10cm je dosti podhodnoceno, že půl metr odpovídá skutečnosti víc. Pak jsme se vrátili k malému bufetu na hrázi, kde jsme se najedli a naplánovali objízdnou trasu, abychom se nemuseli brodit.
Když jsme tuto objížďku absolvovali, tak jsme zjistili, že Vítkovi chybí jedna botička. Nedobrovolně jsme se proto dali na cestu zpět. Naštěstí za cca 1,5km jsme ji v prachu cesty našli a mohli pokračovat.
Poslední úsek cesty vedl pro inline stezce. Vedla krásným lesem a skoro nikdo na ní nebyl. Proto jsme se rozhodli si na paloučku u cesty rozložil deku a dát si svačinku. Jen co jsme ale rozbalili sušenky, tak se na nás vrhli komáři ze všech stran a nám nezbylo nic jiného než se zase rychle sbalit a prchat.
V penzionu jsme si dali pozdní oběd, trochu si po těch 40 ujetých kilometrech odpočinuli a abychom se příliš neflákali, tak si dali ještě pěší procházku kolem spousty malých rybníku až k místu nazvaném svatý Vít.
2024 ©