23.-28.3. Velikonoce v Mrkvojedech

I letos jsme na Velikonoce vyrazili s našimi ptačími přátely Vrabčáky na pronajatou chatu. Kromě Vítka a Jitky tam ještě dětské řady tvořila dvouletá Olí a pětiměsíční Adrian. Olí už byla Vítkovi zdatným parťákem, jen co jsme přijeli, tak se spolu sčuchli, utekli do horního patra a my o nich nevěděli. Velký respekt si Olí u Vítka získala mimojiné tím, že má taky ráda dinosaury, kterých se na chatě sešlo asi 30 (každý si převezl své a na chatě jich bylo mraky erárních). A úplně nejraději si hráli v Jitčině cestovní postýlce :-)

I přes nic moc počasí jsme každý den udělali nějaký výlet. Zatímco loni se Vítek ještě částečně nosil, letos už musel jako jediné dítě jen po svých a nutno ho pochválit, že šel parádně. Za celou dobu mohl nachodit nějakých 15 kilometrů, nejdelší výlet měl přes 6 km. Většinou šel ochotně sám, občas jsme ho museli trochu motivovat, ale snad nikdy se nám nesekl, že už nikam nejde.

První den jsme šli do Prachovských skal. Na skály se Vítek těšil a jeho očekávání bylo naplněno. Chodili jsme na vrcholech skal i pod nimi, ale úplně nejlepší to bylo mezi nimi. Občas byly mezery tak úzké, až jsme se báli, že se tam s krosnou nevejdeme. Cestou jsme museli sejít a vyjít desítky kamenných schodů, ale Vítek byl naprosto v pohodě a ještě jsme s ním museli občas běžet.

Druhý den jsme se vydali do údolí Plakánek s cílovou zastávkou na hradě Kost. Na prvních dvou kilometrech výletu byly informační tabule, které Vítka hodně bavily, takže tento úsek jsme skoro celý běželi. Zbytek trasy už byl horší, zvláště poslední část po silnici, kde jsme museli Vítka motivovat křupkama. Na hradě a celou cestu zpátky jsme absolvovali diskuzi o katovi, proč sekal lidem hlavy a proč už kati nejsou, až jsme z toho s Tomem oba málem zešíleli.

V sobotu nám počasí přálo nejméně a po příjezdu na Hrubou skálu pěkně pršelo. Chvilku jsme počkali, až přejde to nejhorší a i přes nějaké to pršení aspoň na kraťoučký výlet šli. Vítek si díky tomu znova užil skal.

Posledním výletem byl Cipískův okruh u Prachovských skal. Měli na něm být zastávky pro děti, ty jsme ale vůbec nenašli. Dětem to naštěstí nechybělo, protože cestou byla spousta louží, v kterých se dalo patlat. Většinu cesty šla s Vítkem i Olí, tak měl na ten poslední den pěknou motivaci.

Odpoledne jsme trávili na chalupě, která měla parádní koutek pro děti, kde se nám všechny zabavili. Jitku nejvíc bavila trouba v dětské kuchyňce, kam strkala svojí milovanou ovečku. Chalupa měla také velkou zahradu s klouzačkou, houpačkama a domečkem pro děti. My starší zase ocenili gril a ohniště, na kterých jsme si udělali večeři.