Před pár měsíci jsme Vítkovi vyráběli na postýlce nové nižší patro. Jenže Vítek dorostl jednoho metru, a tak není zase takové překvapení, že se opět naučil z postýlky vylézt. Odpolední spánek se díky tomu stal ještě větší raritou, na noční to naštěstí vliv nemá. Pouze ráno neřve "mámo, táto", ale vyleze si sám.
To se stalo i dneska. Já už byla s Jitkou dole a čekala jsem, co se bude dít. Slyšela jsem ho otevřít dveře, ale nic se nedělo. Šla jsem se na něj po chvíli podívat - stál za dveřmi a byl strašně nenápadný (máme ve dveřích matné sklo). Potichu jsem se vrátila pro foťák a fotila. Po pár minutách jsem se už začala smát a Vítek pochopil, že schovávat se nemá smysl.