Dlouho jsem přemýšlala, jak letos s Vítkem řešit Mikuláše. Na jeho zvaní domů je dle mého ještě malý, ale zase úplně zatajovat jsem mu to už také nechtěla. Nabízela se varianta účasti na nějaké hromadné akci, ale ty se konaly jen v době jeho spaní, navíc se mi tam moc nechtělo tahat Jitku. Nakonec jsme to vymysleli tak, že dopoledne šel do školky, kde teta dětem o Mikulášovi a všem okolo povídala.
Na odpoledne jsme se potom dohodli se sousedy, ke kterým Mikuláš šel, že nám dají vědět, kdy mají přijít a my budeme koukat z dálky. Měli dorazit v šest a když se ani ve třičtvrtě na sedm nic nedělo, tak jsme vyrazili ven, že jim půjdeme naproti. V půl osmé se stále nic nedělo a Vítek už začínal být protivný.
Během chvilky ale naštěstí začali přicházet čerti. Vítek se vyděsil, přitulil se ke mně a prohlásil, že se bojí a chce domů. Když ho čert malinko postrašil, tak mu strachy začaly i trochu téct slzy. Vzala jsem ho proto do náruče a za chvilku se uklidnil. To už dorazila celá mikulášská výprava a šla k sousedům. My se za plotem koukali.
Po příchodu domů jsme Vítkovi řekli, ať se podívá k sobě do pokoje, jestli mu tam Mikuláš něco nenechal. A skutečně tam něco bylo, což mu udělalo radost. Nakonec tak Mikuláš dopadl přesně podle mých přání a uvidíme příští rok, jak to vymyslíme.
2024 ©