Stejně jako včera byl Vítek rozmrzelý, i když se mi už jeho spaní dařilo vychytávat trochu lépe. Přes oběd si dokonce střihnul třihodinového šlofíka. Předpoklad, že ho to naladí na spokojenou vlnu, se ovšem nepotvrdil. Musela jsem tak stejně jako včera vytáhnout silnou zbraň - kočárek.
Půl hodiny před tím se mi Vítka nedařilo uklidnit, ale jak jsem ho dala do kočáru a zajezdila párkrát tam a zpět, tak byl najednou klid. Možná by v klidu zůstal, aniž bych s ním jela ven, ale tuhle fintu by mi asi brzy prokoukl. Venku už ani nepípl, já v klidu nakoupila a po nějaké době usnul. Tak jsem kroužila kolem našeho parkoviště až dorazí Tomáš, abych ho mohla příjemně překvapit.
2024 ©