Když jsem se před pár týdny ukázala v sokole, tak jsem od Báry dostala "vynadáno", že jsem se měla předem nahlásit, že by mi pro Vítka přinesla nějaké hračky, co jí zbyly po jejích již větších dětech. Místo nahlašování se předem jsem navrhla návštěvu. Nápad se ujal a pozvaná byla i Jana, která pracuje kousek.
V poledne jsme s Vítkem dorazili a už na nás čekal chutný oběd. Jen já si ho nevychutnala s ostatními u stolu, ale na zemi, abych mohla nahazovat dudlíka. Po obědě si Bára s Vítkem v náručí zavzpomínala, jaké to je mít malé miminko. Nejvíc se Vítek líbil malé Káje, která Vítka pusinkovala, trpělivě mu nasazovala dudlík a nosila kapesníky na utírání slin. Vítkovi se holky taky líbily, za celou dobu nezamhouřil oka (to až v autě usnul téměř během minuty a spal další dvě hodiny). Před odchodem Bára prohlédla zásoby klučičího oblečení a já si tak domů vezla tři plné tašky oblečků a k tomu jednu tašku hraček.
2024 ©